Nedávné výzkumy potvrzují, že některé formy života, včetně určitého druhu mechu, dokážou odolat drsným podmínkám vesmíru. Tento objev rozšiřuje naše chápání udržitelnosti života a vyvolává zajímavé otázky o možnosti podpory života mimo Zemi.
Nečekaná vitalita mechu
Vědci z univerzity Hokkaido v Japonsku ve spolupráci s mezinárodními kolegy publikovali výsledky v iScience podrobně popisující přežití mechu Physcomitrium patens v simulovaných a skutečných vesmírných podmínkách. Tento mech, který je široce rozšířen v mírných oblastech Evropy, Severní Ameriky a východní Asie, vykazuje pozoruhodnou odolnost vůči extrémním teplotám, ultrafialovému záření a vakuu – to vše představuje významnou hrozbu pro pozemský život.
Studie porovnávala odolnost tří fází životního cyklu mechu: protonema (mladé stadium), plodové buňky (buňky reagující na stres) a reprodukční spory. Spory trvale vykazovaly nejvyšší míru přežití, překonaly očekávání jak v laboratorních podmínkách, tak ve skutečném experimentu na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
Test přežití ve vesmíru: Dopad na ISS
Od března do prosince 2022 byly výtrusy mechu umístěny na vnější platformu ISS, kde byly vystaveny celé řadě drsných vesmírných podmínek. Po návratu na Zemi více než 80 % spor úspěšně vyklíčí, když se pěstují v Petriho misce, což potvrzuje jejich schopnost odolat dlouhodobému vystavení vesmíru.
Navzdory vysoké míře klíčení studie zaznamenala mírné zpomalení růstu ve srovnání s kontrolními vzorky pěstovanými na Zemi, což naznačuje, že vesmírné podmínky ovlivňují biologické procesy. Mechanismus tohoto přežití zůstává neznámý.
Proč je to důležité?
Schopnost spór mechu – a dalších organismů, jako jsou tardigrady a některé kvetoucí rostliny – přežít ve vesmíru je víc než jen vědecká kuriozita. To zpochybňuje předpoklady o hranicích života a poskytuje vhled do potenciálních strategií pro udržení biologických systémů v mimozemském prostředí.
Vědci v současné době studují genetické faktory, které přispívají k této rezistenci, zejména roli odolnosti vůči ultrafialovému záření a mechanismům opravy DNA. Pokud dokážeme pochopit, jak se život přizpůsobuje těmto extrémním podmínkám, mohlo by to otevřít možnost rozšíření lidských sídel mimo Zemi.
Tento objev potvrzuje, že pozemský život nemusí být vázán na Zemi a otevírá dveře budoucímu průzkumu vesmíru a potenciální kolonizaci.
