Nedávné kroky amerických úředníků s cílem sladit národní očkovací kalendář s dánským vyvolaly ostrou kritiku ze strany zdravotnických expertů. Rozhodnutí poradního sboru CDC přehodnotit univerzální očkování proti hepatitidě B při narození, přičemž jako vzor uvádí Dánsko, ignoruje zásadní rozdíly ve zdraví populace, systémech zdravotní péče a prevalenci onemocnění. Tato změna není zaměřena na vědecké zlepšení; jde o falešné srovnání, které ignoruje skutečný kontext.
Podstata problému: Nesrovnávejte nesrovnatelné
USA a Dánsko fungují v zásadně odlišných podmínkách. Spojené státy s více než 340 miliony obyvatel mají roztříštěný, převážně soukromý systém zdravotní péče. Dánsko s více než šesti miliony obyvatel poskytuje univerzální, z veřejných zdrojů financovanou zdravotní péči. To znamená, že efektivní řízení veřejného zdraví vyžaduje různé přístupy.
Jak poznamenává epidemioložka Kathleen Jetelina: “Spojené státy nejsou Dánsko. Měli bychom očekávat, že politická rozhodnutí na úrovni jednotlivých zemí se budou lišit.” Rozsah a struktura těchto dvou systémů jsou prostě nesrovnatelné.
Prevalence onemocnění a úrovně screeningu
Srovnání se stává ještě neudržitelnějším při pohledu na statistiky nemocí. V roce 2023 Dánsko hlásilo 99 nových případů chronické hepatitidy B, ve srovnání s více než 17 000 v USA Dánsko také udržuje téměř 100% screening těhotných žen, přičemž většina pozitivních případů je léčena – v ostrém kontrastu s USA, kde je vyšetřeno pouze asi 85 % těhotných žen a mnoho z nich nemá přístup k péči.
Hepatitida B je závažná jaterní infekce, která může vést k život ohrožujícím stavům, pokud se neléčí. Americký přístup k omezení očkování na rizikové skupiny se v minulosti ukázal jako neúčinný: I při cíleném screeningu se případy stále šíří prostřednictvím neodhalených infekcí v rodinách. Univerzální očkování zavedené v roce 1991 snížilo mezi lety 1990 a 2019 počet akutních případů hepatitidy B u mladých lidí o 99 %.
Nákladová efektivita a univerzální zdravotní péče
Univerzální zdravotnické systémy, jako je dánský, často upřednostňují nákladovou efektivitu při vydávání doporučení ohledně očkování. Ačkoli jsou vakcíny obecně levnější než léčba nemocí, alokace zdrojů je stále faktorem. Například Spojené království upřednostňuje vakcíny proti chřipce pro starší lidi, protože poskytují největší ekonomický přínos. Dánsko by mohlo uplatnit podobnou logiku na svou politiku hepatitidy B.
Tato logika se však špatně přenáší do Spojených států, kde je přístup ke zdravotní péči nerovnoměrný. Roztříštěný systém znamená, že více lidí propadne trhlinami, a proto se univerzální očkování stává účinnější strategií veřejného zdraví.
Politické podtexty
Tlak na změny amerického očkovacího kalendáře odpovídá širšímu trendu upřednostňování individuálních svobod před kolektivními akcemi. Zatímco osobní autonomie je důležitá, veřejné zdraví závisí na spolupráci při ochraně zranitelného obyvatelstva. Jak Jetelina varuje: “Pokud budeme klást příliš velký důraz na individualismus, nemoc se vrátí.”
Porovnávání politik v oblasti vakcín v USA a Dánsku v podstatě odvádí pozornost od skutečných problémů: přístupu ke zdravotní péči, prevalence nemocí a důležitosti kolektivních reakcí v oblasti veřejného zdraví. Zdá se, že kroky Trumpovy administrativy jsou řízeny spíše ideologií než vědeckou přísností, což může z dlouhodobého hlediska potenciálně ohrozit veřejné zdraví.
