Řečnická otázka je literární prostředek, ve kterém pokládáte otázku, na kterou vlastně nečekáte odpověď. Odpověď už existuje, skrytá v kontextu. Nazývá se také interrogatio nebo erotema. Používáte ho ke zdůraznění bodu, navrhnutí nápadu nebo přinutí někoho zastavit se a přemýšlet.
Řečnická otázka předpokládá, že posluchač s vámi již souhlasí.
Tuto techniku často vidíme v projevech a argumentačních esejích. Cílem není odhalit tajemství, ale přesvědčit. Jedná se o imitaci dialogu, ale ve skutečnosti jde o monolog maskovaný jako rozhovor. Řečník předpokládá, že publikum sdílí jeho názor. Pokud se musíte ptát, proč je nebe modré, je pravděpodobné, že se nedíváte nahoru.
To není obyčejný požadavek. Nehledá informace. Nepotřebuje vysvětlení. Snaží se o dohodu.
Je nutný otazník, aby technika fungovala? Někdy. Interpunkce pomáhá zprostředkovat tón. Ale ne vždy. Pokud je struktura otázky dostatečně jasná, kontext čtenáři napoví, že otázka je řečnická. Pokud je význam zřejmý, otazník není nutný.
